Základní popis metody
Georadar je diagnostické nedestruktivní zařízení, které podává informaci o vnitřní struktuře nekovových materiálů a konstrukcí. GPR využívá vysokofrekvenční elektromagnetické vlnění v rozsahu od několika set MHz do několika GHz. Zařízení se skládá ze dvou hlavních částí – vysílače (V), který vysílá krátký elektromagnetický impuls do vozovky, a přijímače (P), který zaznamenává odrazy vzniklé na rozhraní materiálů či médií s odlišnými dielektrickými vlastnostmi (např. v místech výskytu výztuže v betonu, na rozhraní jednotlivých vrstev, v případě delaminace vrstev, výskytu trhlin ve vozovce apod.).
Na základě znalosti času, za který byl vyslaný signál detekován přijímačem, a znalosti dielektrických vlastností jednotlivých materiálů (vrstev) se stanovují hloubky (tloušťky) těchto vrstev, viz obr. 1. Za účelem získání detailní informace o měřeném úseku silnice v celé jeho délce je georadar tažen po vozovce, případně je uchycen na/za měřicí vozidlo, a elektromagnetický impuls se vysílá do konstrukce vozovky v pravidelných časových či délkových intervalech.
Záznam složený z jednotlivých měření, tzv. radargram, je uveden na obr. 2. Každá vertikální křivka reprezentuje záznam z jednoho měření. Důležitou součástí měřicího systému je lokalizační zařízení (tažené kolo nebo GPS), které identifikuje pozici každého měření v rámci měřeného úseku.
Obr. 1: Základní princip
Obr. 2: Radargram (DMRB HD 29/94)
Naměřená data jsou následně zpracována prostřednictvím softwaru, ve kterém se provádí operace vedoucí ke zvýšení čitelnosti radargramu (filtrace signálu, jeho zesílení, kontrast atd.). Jednotlivé operace se liší dle účelu prováděných zkoušek a použitého měřicího zařízení (počtu a rozmístění antén).